Inflace znehodnocuje Vaše peníze. Co můžete udělat, abyste své peníze ochránili?

Odkládání peněz, spoření a investování jsou pojmy, které jsou dlouhá léta omílány v nejrůznějších médiích. S lidmi o tomto neustále komunikují poradci v makléřských společnostech či bankách. A přesto všechno většina Čechů (nedávno jsem četl, že až 80 %) stále drží své peníze v bankovním sektoru na různých bankovních účtech, popřípadě drží hotovost doma. S těmito klienty jsem se za svou praxi samozřejmě mnohokrát setkal a když jsem se jich ptal, jaké důvody je vedou k tomu, že své peníze drží právě zde, jejich odpovědi byly následující:

– znám svou banku, jsem u nich dlouho. Tak mi to jednou při návštěvě u nich zařídili
– mám své jisté. Doma nebo v bance o své peníze nepřijdu
– nerozumím investicím, popřípadě jim rovnou nevěřím. Nechci prodělat
– investice jsem už měl a prodělal jsem

Nuže, rozeberme si konkrétně, co se za těmito větami skrývá. Je to přenesená důvěra (příkladně z reklam) ve velké instituce, často právě v banky, že se jedná o něco bezpečného. Je to strach z toho, že když budu investovat, prodělám. Jako by investice měly být nástroj ke ztrátě peněz, jako by investice bylo nějaké sprosté slovo. Nebo už člověk v investicích skutečně prodělal a opravdu je tak na místě bavit se o důvodech. Protože těch může být víc. Ať už je to nesprávné doporučení poradce, riziková investice, nebo mnohdy vlastní nerozvážné jednání klienta, kdy vybírá peníze v krizi (příkladně v otevřených podílových fondech). Avšak opravdu není na místě říct, že investice nefungují. Investice fungují velmi dlouho a velmi dobře. Investice nejsou hazard. Povětšinou tak lidé o investicích uvažují takto, protože nemají v oblasti investic dostatek informací a znalostí.

Co je však sprosté nejsou investice. Sprostý, či spíš smutný (a pro někoho naopak přínosný) je fakt, že peníze na bankovních produktech (běžný účet, spořicí účet či termínovaný vklad), popřípadě v hotovosti doma zkrátka prodělávají. I proto právě toto „bezpečné“ uložení peněz je krajně nebezpečné. Proč?

Nejsem prvním člověkem, který říká, že nejzákeřnějším nepřítelem je ten, kterého nevidíte nebo si jej neuvědomujete. Toto rčení na inflaci naprosto platí. Protože ztráta hodnoty peněz v řádu několika jednotek procent ročně se nezdá mnoho, avšak…

Inflaci lze definovat jako nárůst celkové cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice daného státu v určitém časovém období. Inflace se rovněž může definovat jako snížení kupní síly peněz. Neboli, kolik zboží či služeb si za stejné peníze koupíte dnes a kolik si za stejné peníze koupíte za nějakou dobu, třeba za 3 roky. Níže si to ukážeme na příkladu.

Oficiálně udávaná inflace v posledních letech se pohybovala v rozmezí cca 2,5 % – 3 % p.a. (p.a. = ročně). V poslední době však zrychlila. V září 2021 byla udávána ve výši 4,9 %, v říjnu 2021 pak 5,8 %. Některé zdroje udávají očekávání nárůstu inflace v následujících měsících až k 7%. V průběhu roku 2022 se hovoří o snížení inflace, nicméně predikce meziroční inflace se i tak pro rok 2022 pohybují cca do 6 %.

Nyní si inflaci ukažme na již avizovaném příkladu, přičemž pro tento příklad předpokládejme inflaci v následujících letech 5 % p.a. a počítejme s 1 mil. Kč (to proto, že v absolutních číslech bude ztráta velmi viditelná, nicméně výpočet platí pro jakoukoliv částku).

Co se to tedy stalo? Tím, že jsme ponechali 1 mil. Kč v tomto případě na nulovém zhodnocení (třeba na běžném účtu, nebo doma), přišli jsme za 3 roky o 142.625 Kč a hodnota peněz se snížila na 857.375 Kč.

Jinými slovy, v roce 2024 bychom si z původního 1 mil. koupili zboží nebo služby (zkrátka cokoliv) pouze v hodnotě cca 860 tis. Kč. A cca 140 tis. Kč jsme právě vzali a vyhodili do koše, popřípadě rovnou na zem…

A o mnoho lepší by to nebylo ani ve srovnání se spořicími účty, které dlouhodobě připisují cca do 1 % p.a. (aktuálně více bank navýšilo zhodnocení na 1,5 %), avšak nutno říct, že povětšinou to má „ale“ ve formě nějakého omezení. Příkladně, že toto zhodnocení se vztahuje pouze na nějaký finanční obnos a nad tuto částku je pak zhodnocení nižší, nebo rovnou nulové.

A tím to nekončí. Naopak. O mnoho lépe na tom člověk není ani tehdy, využívá-li jiné než bankovní produkty. Mnoho klientů, kteří k nám přichází mají přespořená stavební spoření nebo penzijní připojištění, kdy oba zmíněné programy jsou svým zhodnocením produkty vysoce podinflačními. Nemluvě o investování v investičních životních pojištěních, ale to už zabíhám do vysokých detailů. S tím vším se však dá také pracovat a peníze zhodnocovat jiným způsobem.

Jakkoliv, držet peníze pod inflací je ta největší „ptákovina“, kterou člověk může se svými penězi udělat. Protože se jich tímto regulérně a „bezpečně“ zbavuje. Ekonomicky logické je proto dostat zhodnocení kapitálu (lidsky řečeno peněz či úspor) nad inflaci.

Rozhodně není potřeba a ani není dobré uložit všechny peníze do investic. Nějaké peníze by si člověk měl ponechat jako „pohotovostní“, zkrátka jako rezervu. Obecně lze říct, že v bankovním sektoru, příkladně na spořicích účtech by měl mít člověk rezervy (cca 3násobek měsíčního příjmu, ale může být i jiná částka), aby z těchto peněz mohl v případě potřeby pokrýt nečekané výdaje. A také by zde měly být peníze, které chce jistojistě použít na nákup čehokoliv v kratším horizontu (obecně řekněme do 1-2 let). Všechny ostatní peníze by měly být v investicích.

Výše popsané se týká peněz, které má člověk někde uloženy, tedy nějakých jednorázových přebytků. Avšak stejná logika se uplatňuje i pro peníze, které člověku zbývají měsíčně z jeho příjmu. Pokud tyto průběžné přebytky nebude chtít za něco utratit v kratším horizontu, pak by měl zvolit nějaké pravidelné měsíční investování.

Na tuto otázku lze konkrétně zodpovědět až na základě osobního jednání. Poté, kdy člověk definuje své potřeby. Tj. v ideálním případě, proč chce investovat, tedy na jaký produkt či službu si přeje vytvořit potřebný kapitál, a především pak na jak dlouho chce investovat. Podle toho je možné zvolit vhodnou investici. Protože nějaká investice je vhodná pro kratší časové horizonty (příkladně na 3 nebo 5 let) a jiná investice je vhodná na delší časové horizonty (příkladně na 10 let a více).
Zároveň do věci vstupuje i skutečnost, jaký typ investora daný člověk je. Představte si to tak, že pokud je člověk konzervativní klient (ten, který si přeje nějaký lepší výnos než třeba v bance, ale bojí se vyššího kolísání investice v čase), není pro něj vhodná dynamická investice (kdy výnosy jsou vyšší či vysoké, ale v čase hodnota investice může výrazně kolísat nahoru i dolů).

Možností investic je celá řada. Mnoho klientů využívá investic v tzv. otevřených podílových fondech, které mohou být široce diverzifikované, nebo naopak úzce oborově zaměřené. Mohou být zajištěny do CZK, nebo klient může investovat v jiných měnách. Mnoho lidí také využívá korporátní dluhopisy a jiné. Opravdu je možností celá řada a je zapotřebí se o tomto bavit individuálně.

Je to jako se vším. Buď se tím chcete zabývat, budete tomu věnovat čas, věci studovat a pak si sám poradíte, nebo si vyberete odborníka, který věcem rozumí, má potřebné zkušenosti, licence apod. a svěříte se mu do péče.
Je to stejné jako příkladně u automechanika nebo kadeřníka. Buď si chcete auto opravovat sami a ostříhat se sami, nebo na to máte specialistu.

A pokud se rozhodnete pro odborníka, pak to funguje jako u všech ostatních oborů. Měli byste si ho vybrat podle referencí, jeho zkušeností, Vašeho pocitu z něj. Mé doporučení je: vyberte si ho, ověřte si ho, ale nechejte si poradit. Skutečný profík to s Vámi myslí dobře. Jeho cílem (krom dobrého pocitu z práce, když jej baví) je výnos z Vašich peněz pro Vás a zároveň jeho výdělek. A obojí je v pořádku. Vy také nechodíte do práce zadarmo. Jinými slovy, buď budete mít peníze znehodnoceny inflací, nebo si necháte poradit od odborníka, který Vám výnos z nich pomůže přiblížit alespoň k inflaci nebo jej dostat ideálně nad ní a samozřejmě je zároveň za svou práci zaplacen. Tomu se říká win-win.